Česká asociace sester před lety a dnes

Většina těch, co o České asociaci sester (dále ČAS) již někdy slyšela, zřejmě klikla na tento článek spíše se skepsí. A pro ty, pro které je Česká asociace sester novým termínem, bych tuto profesní organizaci rád přiblížil.

Bohužel historické události vedly k tomu, že se stavovské sounáležitosti sester příliš nepřálo. 1. a 2. světová válka, komunismus, politika. To vše významně zasáhlo rozvoj profese, a také vztah sester k organizování.

Ač se to některým možná nezdá, ČAS je poměrně mladá organizace zformovaná v devadesátých letech. Abychom pochopili její princip, musíme se vrátit asi tak o sto let do minulosti, kde se seznámíme s počátky úsilí sester sdružit se „do jednoho hnízda“. V následujících řádcích ve stručnosti popíšu, jak historie postupně psala název této organizace.

Spolek diplomovaných sester

K prvním snahám sester o sjednocení došlo záhy po otevření první ošetřovatelské školy v období první republiky ve dvacátých letech 19. století. Absolventky této školy cítily potřebu sdružit se, hájit zájmy své profese, rozvíjet české ošetřovatelství a sdílet své zkušenosti. První profesní sesterskou organizací byl Spolek diplomovaných sester. Aktivita tohoto Spolku spočívala ve vydávání vlastního odborného časopisu, pořádal přednášky, kurzy, usiloval o finanční podporu ošetřovatelského školství atd. Měl také svůj poradní sbor při ministerstvu zdravotnictví, čímž bylo zajištěno politické lobby.

Za komunismu byl však spolek rozpuštěn a optimistický rozvoj československého ošetřovatelství spadl do černé díry. Sestry nemohly v této době založit vlastní profesní organizaci, každá tato snaha byla pro tehdejší režim nebezpečná a nežádoucí. A když už, všechny spolky mohly být sdruženy pouze v odborech. Spolek byl aktivní 27let.

Česká společnost sester

Sestrám pochopitelně začala chybět stavovská příslušnost, postrádaly platformu pro sdílení informací a zkušeností, chtěly být více autonomní a prosadit svoji profesi. Vytvoření podobného sdružení nebylo jednoduché – snahy v roce 1969 nedopadly v jejich prospěch. Až roku 1973 se podařilo prosadit návrh vzniku České společnosti sester, háček byl však v tom, že mohla působit pouze jako součást České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně,  nebyla tedy samosprávná.

Společnost po vzoru Spolku organizovala řadu aktivit – semináře, konference a akce, jejichž úlohou bylo prosazení moderních trendů v ošetřovatelství. Podporovala přednáškovou činnost atp. Členská základna Společnosti se postupně rozrůstala, a tím také stoupala její autonomie a hlas vůči České lékařské společnosti. Sestry chtěly být nezávislou a samostatnou jednotkou, nechtěly být dále podřízené – snažily se vytvořit vlastní profesní organizaci.  Jejich výsadní postavení, díky stoupající členské základně, lékařskou společnost málem převálcovalo a nechybělo daleko od toho, aby Lékařská společnost byla podřízená České společnosti sester. Snahy o nezávislost vyvrcholily roku 1990, kdy se Česká společnost sester plně osamostatnila.

Česká asociace sester

Po revoluci nastalo období plné změn, které se pochopitelně dotkly také ošetřovatelské komunity.  Po revoluci chtěly sestry prosadit ve svém oboru zásadní změny, která měla realizovat nová porevoluční profesní organizace – tak vznikla Česká asociace sester.

 Česká společnost sester však nadále fungovala. Odmítla návrh zakladatelek ČAS ke sloučení – obě společnosti totiž hájily odlišná stanoviska, nedokázaly se dohodnout na společném konsenzu. Společnost a ČAS nakonec působily paralelně až do roku 2000, kdy se po několikaletém vyjednávání nakonec definitivně sloučily v Českou asociaci sester. Patrně by k tomu ale nedošlo bez kritiky Dánské sesterské organizace, která nechápala, proč Česká republika musí mít dvě profesní sesterské organizace.

Novodobá historie ČAS je velmi komplikovaná. Celou problematikou ČAS jsem se zabýval ve své bakalářské práci, ve které jsem bádal po příčinách nízkého a snižujícího se nezájmu o členství v této profesní organizaci. Důvody jsou komplexní. Je mi však otázkou, čí to je ve skutečnosti vina? ČAS? Nebo sester? Z mého pohledu je skóre vyrovnané.

Profesní organizace nahradily uzavřené skupiny na sociálních sítích

Zatímco v minulosti sestry toužily po nějakém svém útočišti zhmotněném sesterskou organizací, v současné době spíše upřednostňují rozpuštění ČAS, jejímuž vzniku předcházelo poměrně značné úsilí. Zřejmě si ale neuvědomují, jaké by tento krok měl následky. Jenže to je bohužel vina samotné ČAS, která nedostatečně poučuje o principu a významu své existence. Od toho by se tím pádem odvíjely následky jejího rozpuštění.

Bez ohledu na to, kolik má ČAS v současné době členů, je stále respektovaným partnerem při vyjednávání s ministerstvem, což některé značně provokuje. Není jiné profesní organizace, která by sestry hájila na politické poli. Pokud by došlo ke zrušení ČAS, zajímalo by mě, kdo by u politiků za sestry loboval. 

Naproti tomu zájem o sdružování na sociálních sítích neupadá. Ty jsou ale určeny především k diskuzi, vzájemnému sdílení informací a nářků. Změny se ale tímto způsobem budou prosazovat pouze stěží.

V jednotě je síla

Skutečný klad členství nespočívá v zisku výhod, které ČAS nabízí na svém webovém portále. Hlavní výhoda je bohužel skryta, a osobně jsem ji pochopil až poté, co jsem si o ČAS něco nastudoval, a tedy: pouze silná profesní organizace s dostatkem aktivních členů má možnost více lobbovat na politickém poli. Čím silnější členská základna, tím silnější hlas při vyjednávání, a tím větší šance prosadit změny. To je jedinečná výhoda členství, která není dostatečně zdůrazňována, a která skutečně stojí za pozornost!

Říká vám něco tzv. systém vzdělání 4+1? Od kterého si politici slibovali zvýšený příliv sester do praxe díky zkrácenému vzdělání? ČAS tento krok kritizovala, jak mohla, a i přes to si politici prosadili své. V konečném důsledku tento systém skutečně k žádné změně v navýšení počtu personálu nevedl, jelikož personální krize není primárně zapříčiněna systémem vzdělání. Kdyby ale ČAS měla více členů (řekněme minimálně 60% všech sester) a tyto členy oslovila s výzkumným šetřením, zda s navrhovanou změnou ve vzdělávání souhlasí, jistě by drtivá většina oslovených členů vyjádřila negativní stanovisko s navrhovaným systémem vzdělání. Pokud by se tyto výsledky předložily ministerstvu, patrně by si své úvahy zákonodárci rozmysleli, protože by schvalovali něco, s čím nesouhlasí nějakých 40-50 tisíc sester. Jenže když v současné době sdružuje ČAS sotva 5000 sester, těžko něco prosadí a těžko se budou vyjednávat změny k lepšímu.

Porušují sestry etický kodex?

Rád bych připomněl Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester:

„Sestra se prostřednictvím profesní, odborové nebo jiné organizace podílí na vytváření a zachování spravedlivých sociálních a ekonomických pracovních podmínek ve zdravotnictví.“

Pokud se tedy sestry nesdružují, ať už v profesní či odborové organizaci, měly by brát na vědomí, že porušují Etický kodex, a tím také odmítají hájit zájmy své profese. Člověk by tedy mohl namítnout, že sestry, které nepotřebují politické lobby, jsou vlastně spokojené, pracují v adekvátních podmínkách atp. Nepotřebují tedy prosazovat změny, protože nejsou třeba. Samozřejmě tomu tak není. Nemohu se ubránit dojmu, že sestry mají svoji profesi spíše… na háku. Kritická situace dneška by vůbec nemusela být, kdyby byly více jednotné.

Domnívám se, že by každý pracovník ve zdravotnictví měl být sdružen, ať už v profesní, nebo odborové organizaci. Pokud tuto možnost máme, měli bychom jí rozhodně využít.  Mně je bližší profesní organizace – ČAS, a rád její rozvoj do budoucna podpořím, protože „Sestra za všech okolností dodržuje pravidla slušného chování, vytváří profesionální image a prestižní postavení sester ve společnosti, což přispívá k budování dobré pověsti profese a zvyšuje důvěru občanů.“

Neinformovaná odborná veřejnost

Otázkou však také je, zda ČAS dostatečně informuje o svém poslání. Setkávám se i s takovými, kteří skutečně netuší, v čem spočívá princip ČAS, a že by rádi „někam patřili“, jen o té možnosti příliš neví. 

Z mého výzkumného šetření rovněž vyplynulo, že řada lidí neví, jaký je princip profesní organizace. Profesní organizace (ČAS) prostřednictvím svých členů prosazuje určité změny v oblasti rozvoje ošetřovatelství jako oboru, vzdělávání, vydávání odborných publikací atp. Zatímco odbory, resp. odborové organizace (např. Odborový svaz zdravotnictví a sociální práce ČR), jsou primárně od toho, aby prosazovaly např. lepší platové podmínky, bojovaly za odměňování zaměstnanců atp. Tohle je třeba si uvědomit, než kdokoliv začne kritizovat profesní organizaci za to, že neprosazuje růst platů (a že takových neinformovaných respondentů bylo). To však nevylučuje skutečnost, že o této problematice nemůže ČAS diskutovat a případně s odbory spolupracovat. 

Řada respondentů se také nedokázala dohodnout na tom, jak má ČAS vlastně operovat. Na jednu stranu je ČAS organizace, která nemá právo za nikoho vyjednávat, když sdružuje hrstku sester. Na druhou stranu když mlčí, je to opět špatně, protože působí pasivně a neprůbojně. Co tedy sestry chtějí? Neměly by začít především u sebe?

Koho ČAS vlastně sdružuje?

Ještě si na závěr dovolím krátkou poznámku:

Původně ČAS vznikla jako sesterská organizace, nicméně její zakladatelky krátce nato přišly s nápadem, že bude ČAS sdružovat i ostatní nelékařské zdravotnické pracovníky.

To ČAS vydrželo až do teď, kdy skutečně, dle svých stanov, sdružuje jednotlivé nelékařské zdravotnické pracovníky, kterých je kolem 20 (!), jmenované zákonem č. 96/2004 novelizovaným v minulém roce v zákon č. 201/2017 (o nelékařských zdravotnických pracovnících).

Samotný název evokuje dojem, že se jedná o organizaci sdružující pouze všeobecné sestry, ale není tomu tak. Sama ČAS proklamuje, že je organizací „otevřenou všem výše uvedeným osobám“ (čímž odkazuje na seznam jednotlivých sdružovaných profesí). Kromě všeobecných sester tedy sdružuje také např. zdravotnické laboranty, radiologické asistenty, porodní asistentky, zdravotnické záchranáře atd.

Otázkou je, zda je to jakkoliv prospěšné - mnohé z těchto oborů mají již vlastní profesní organizaci. Např. porodní asistentky mají svoji UNIPA, radiologičtí asistenti SRLA, laboranti mají ČAZL, zdravotničtí záchranáři mají dokonce svoji komoru, a tak dále.

Není mi tedy jasné, proč se ČAS nezaměří čistě na ošetřovatelské profese, když mnohé obory šly stejně vlastní cestou? Jak se má mezi sebou domluvit dvacet nelékařských zdravotnických profesí?

Osobně v žádném případě nesouhlasím s pospolitou organizací sdružující tolik nelékařských zdravotnických profesí. Jsem přesvědčen o tom, že sestry, které jistě drží výsadní postavení mezi nelékařskými zdravotnickými pracovníky, vždy budou ČAS zvýhodněny přednostně.

Se zformováním profesní komory podobné té lékařské či farmaceutické, která by měla sdružovat všechny nelékařské zdravotnické pracovníky, zásadně a důrazně nesouhlasím z důvodů popsaných výše. 

Klíčové zdroje:

Škubová, Jarmila a Chvátalová, Helena. 2007. Jak šel čas - očima sestry Růženy Wagnerové. Brno : NCO NZO, 2007. str. 82. 978-80-7013-461-0.

—. 2004. SESTRA - O životní cestě ženy, která dala svému povolání nový smysl. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických pracovníků, 2004. str. 140. 80-7013-407-0.

Škubová, Jarmila. 1993. Česká asociace sester - spojuje nás víc než profese. Sestra. 5 1993. Rozhovor s Růženou Wagnerovou, víceprezidentkou ČAS.