Celý dobře provedený odběr krve je naprosto k ničemu, pokud se krev pak nepošle na ta správná vyšetření a rozbory. Např. našemu tatíkovi bral doktor krev pravidelně každý rok a přesto mu to bylo houby platné, umřel během 3 měsíců na akutní leukemii. Když se pak matka šla zeptat jeho doktora, jak je možné, že se to nezjistilo už z odběru krve (který se dělal jen pár měsíců před) - tak jen krčil rameny.

Moc dobrý počin, tento článek. Velká a potřebná informativní hodnota. Já během svého profesního působení vzal stovky vzorků krve a vím, že mnoho pacientů má paranoiu z množství zkumavek , i když posledních dvacet let se u běných vzorků množství hodně zredukovalo. Ještě v polovině osmdesátých let sem někdy musel brát i šest zkumavek naráz. Bylo nutné před odebráním si seřadit zkumavky podle důležitosti, ty nejdůležitější napřed, tu úzkou dlouhou (srážlivost) nakonec, protože se někdy stalo, že krev po několika zkumavkách odmítala "spolupracovat" Jelikož sem v té době působil ve forenzní psychiatrii, tak sme museli brát i Wassermana (test na syfilis), teď už to ke standardu nepatří. Pokud je pacient dobře informovaný, tak odebrání vzorku krve daleko lépe snáší a to usnadní i práci odebírači. Trochu specifické problémy sem měl, když sem působil v akutní psychiatrii, brát vzorky krve mnoha takovým pacientům byl setsakramenstký oříšek a někdy to ani nešlo.

Zasluzny blog, takovych je jen mizive malo.

Pripomel jste mi dobu centralizovaneho zdravotnictvi. V praze byla v Palckeho jedna centralni laborator pro cele mesto a jednotlive obvody mely sve mensi. Ale ve vsech to smrdelo po eteru a a hned pri vstupu se mi delalo zle.

Zaplat panbuh, ze je ta doba doufejme nenavratne pryc.